S velkou vděčností, radostí a pokorou sdílím další zpětnou vazbu, tentokrát od krásné a odhodlané ženy, která ve svém bříšku nese nový zázrak života.

Zpracování vlastních porodních traumat je důležitým krokem na cestě k tomu, abychom samy pro sebe i pro děťátko nastavily ty nejlepší možné vstupní podmínky…pro nový život…

S láskou ADEL


Ahoj Adel,

uz je to skoro mesic od toho krasneho dychanku. Jednak Ti za nej chci jeste jednou moc podekovat a druhak jsem Ti chtela dat zpetnou vazbu.

Je pravda, ze jsem se driv i zamyslela nad tim, zda si clovek nemuze pri te „ceste zpet do minulosti“, to co vidi sam ovlivnit nebo vlastne i vykonstruovat na zaklade informaci a domnenek, ktere doted mel.

V mem pripade mi doslo, ze jsem nemela moc na cem stavet, jelikoz jsem o mem prichodu na svet moc informaci nemela.

O to vic jsem byla prekvapena, kdyz jsem mamce vypravela, co jsem behem te nasi session prozila a videla, jak moc to sedelo.

Napriklad ze uz jsem citila, jak jsem na ceste ven a najednou se vse zastavilo a ja byla stale u maminky v brisku (mamca mi potvrdila ze ji najednou zmizely kontrakce a porod se na chvili zastavil). Po porodu ze jsem byla dlouho jen v cizich rukou (opravdu me k mamince do naruce dali az po x-hodinach na prvni kojeni). Jak moc jsem doma vnimala svoji starsi sestru jeji zajem a doteky a touzila po fyzickem kontaktu s tatou, ktereho se mi nedostavalo (segra me opravdu furt opecovavala a tata pres ten fyzicky kontakt proste nebyl).

Jsem moc rada, ze jsem si to prozila.

Z jedne strany o vetsi kus chapu, z jakeho duvodu mam od mala jiste potreby i strachy. A dalsi a velmi prinosnou zkusenosti pro me bylo videt svet, potreby a pocity z pohledu nejdriv jeste nenarozeneho a pote cerstve narozeneho clovicka. To pro me bylo hodne silne.

Uz dlouho si uvedomuji (a hlave citim), jak ten prcek vnima me vlastni pocity a rozpolozeni. Ale jak moc ho to ovlivnuje, uklidnuje a strasi uz v tom brisku jsem predtim netusila. Je to mazec dobre to dite upect!

Eva