„Milovaná ženo.

Možná právě teď ve svých kostech cítíš, že nastal čas.

Tvůj čas.

Přestat být na sebe tak přísná. Odhodit všechna ta očekávání a tlaky na to, co všechno bys měla zvládnout, jaká bys měla být či jak bys měla vypadat.

Dopřát si prostor a péči, která vyživí Tvé tělo i duši a projasní Tvou mysl.

Když s odvahou nahlédneš do těch nejniternějších témat,

otevře se pokladnice pradávné moudrosti.

Vítej doma.

Vítej v Jemnosti.”


Rozum nebo srdce? Tak často si klademe tuto otázku. Jenže na cestě srdce není buď a nebo. Když pocítíme esenciální lásku celým svým bytím, naše srdce se otevírá světlu prvotního Zdroje. Můžeme odpustit, uvolnit chmury, dovolit se nejen dávat, ale i přijímat. Spojujeme se se svým vnitřním léčitelem, duchovními průvodci, objevujeme sílu modlitby a Božství v nás.

  • Ve stínu života                         17.10.

Daleko a přesto blízko, v útrobách temných komnat, se nachází pověstná pandořina skříňka. Možná je zamčená na sedm západů, zapomenutá a uschovaná pod nánosem pavučin, možná již o ní víme delší dobu a ještě přešlapujeme v myšlenkách, zda máme dost sil na to ji otevřít. Náš stín je odrazem všeho, co jsme doposud nechtěly či nemohly vidět. I to je dar od života, od nás samotných, od našeho rodu. Držíme v rukou klíč, abychom odemkly.

  • Kořeny, odkaz předků a setkání se smrtí             14.11.

Nastává čas, kdy je třeba opřít se o naše rodové linie. Chopit se odkazu našich předků a nést pochodeň dál.

Naši předkové jsou tu pro nás a vždy byli. Jaké nám zanechali vzkazy? Co se od nich můžeme naučit? Jaké jsou naše talenty? Co nás spojuje v našich rodinách? Smrt a zrození jsou jen dvě strany jedné a té samé brány. Abychom se mohly znovu narodit, je třeba vědomě projít smrtí.


Mám zájem o rezervaci


Zpět na kalendář akcí