Mnoho jasnosti z tak jedno-duché věty v posledních dnech a týdnech…když ji následuji svým srdcem, svými rozhodnutími a činy, těžké se najednou stává lehčím, nepříjemné je snad už jen …jemné…a já se o víkendu těším sem…je čas znovu se nadechnout do života, opustit staré…i to, co jsem měla tolik ráda, ale nyní je to už jen krabička vzpomínek… a já nechci žít minulostí…
Je čas přivítat a vnímat všemi smysly to nové, co každou vteřinou přichází, živost života s jeho jistotou nejistoty…s důvěrou, zvídavostí a v radosti… 🙂
očima, které odráží jiskru každého úsvitu…
ušima, které naslouchají neslyšitelnému…
chuťovými pohárky, jejichž paleta hýří nejen chutěmi, ale i barvami a nebeskými zvuky…
dotykem něžným jak motýlí křídla…a přitom hlubokým…
dechem, který se vine jako nekonečná oceánská vlna…
…celým svým bytím…
ADEL