PROČ NĚKDO JINÝ ANO A JÁ NE?

S touto otázkou jsem se několikrát setkala v uplynulých týdnech a měsících při plánování dýchánků. Vnímala jsem ji, i když někdy zůstala nevyřčená…jindy mezi řádky…nebo poletovala jen tak v éteru…

„A opravdu bychom nestihli alespoň jeden? Vždyť ještě píšeš, že pracuješ, tak proč mne odmítáš?…Určitě bys našla čas, kdybys chtěla…Provedl/a jsem snad něco?“

Víte, je to tak. Abych zachovala to, k čemu jsem se předsevzala, abych zůstala nejenom v pravdě, ale i v respektujícím bezpečí a láskyplném vztahu k sobě, novému životu uvnitř sebe i k vám, bylo nutné volit. A ta volba nebyla z pohledu mě jako jednotlivce…cítila jsem, že je řízena vyšší mocí a já jsem nebyla tím, kdo finálně rozhodoval.“

A i kdybych se o to jen pokusila…takové situace vždy spolehlivě jistí překážka na cestě, signál těla, silné volání…mám s tím už přeci jen nějaké ty zkušenosti…

Červenec končí, prostor V Domečku je předaný a všechny rozpracované dýchánky i workshopy jsou zdárně dokončeny.

Pamatujte…

I odmítnutí může být někdy projevem lásky.

Pokud se vydáte za jeho hlasem, možná zjistíte, že pochází někdy z hluboké minulosti…a s aktuální situací vlastně nemá až tak moc co dočinění…kromě toho, že ten hlas oživila, abyste jej měli možnost ještě jednou spatřit…a třeba jej proměnit v něco nového, podporujícího…

Od nynějška se pracovní agendě budu věnovat pouze ojediněle…jsem si jistá, že mé vnitřní vedení mi opět spolehlivě ukáže, kdy nastane ta vhodná příležitost…

Díky za všechny vaše odezvy.

Dýchejte s láskou,

ADEL