Že prý je možné zažít při energetickém dýchání (NaDECHni se (do) života – cesta metamorfózy) zcela nové stavy vědomí, že prý je možné podívat se do minulých životů, že prý jsou možné zázraky, že prý je to hodně hluboké, že prý mě to dokáže vyléčit..že prý…?


Ano…jsou to má vlastní slova, mé prožitky i prožitky ostatních, zkušenosti…ALE…

…jestli jsem se něco v průběhu posledních let a zejména měsíců naučila, tak je to následující…

POKORA, OCHOTA A PŘIJETÍ
Jestli čekáte nějakou senzaci, pouťovou atrakci nebo doufáte, že vás něco nebo někdo něčeho zbaví, něco za vás odžije nebo vyřeší nějaký váš problém…nechoďte prosím…není to pro vás…

Dech je posvátný a pomůže jen tomu, kdo k němu přistupuje s láskou, pokorou a respektem…tolik se od něj učím…dříve jsem slovo pokora neměla moc ráda…nyní mám pocit, že jej konečně chápu…vnímám, jak malé spadá do velkého…a aby do něj mohlo vejít a stát se jeho součástí, je třeba velké respektovat, mít ochotu uklonit se jeho velikosti…s vědomím si své velikosti ve své malosti, božského řádku, chcete-li…

Dech je moudrý…a tak vám vždy odkryje jen to, na co jste připraveni…není to proces vedený hlavou, není to analýza, není to na sílu nebo z ega…je to z duše, v propojení s duchem…jemný a přirozený proces…důvěra v moudrost těla a v to, co nás drží při životě…

Dech nabízí láskyplnou cestu…je však třeba se na ní vydat, jít po ní, vnímat jí, dát se v šanc se vším, co je vaší součástí…jen vy sami můžete otevřít to, co máte v sobě ukryto a možná to budou malé oprýskané kamínky po cestě, které poskytnou odpovědi na vaše otázky…stačí je vidět a plně vnímat…je taková škoda přehlédnout nádhernou hvězdnou oblohu v domnění, že se bude konat ohňostroj…je třeba plné přítomnosti…ochoty a přijetí…pokory…

Od té doby, co jsem měla živý sen, který mi zprostředkoval setkání a konfrontaci se zlem, mnoho uvnitř mě se změnilo, jako bych pochopila něco opravdu důležitého…

Své poslání nyní o to více vnímám jako službu. Takovou, kterou bych nebyla schopná vykonávat bez vyšší podpory, které se mi dostává. Je se mnou od toho okamžiku, kdy došlo při setkání s temnotou k prozření a jejímu přijetí. Nedá se slovy popsat jaký je to pocit, když cítím, že to světlo je stále se mnou.


Dech má velikou sílu…stejně jako my sami…jen se toho někdy obáváme…

Když se klaníme dechu, klaníme se současně i sami sobě…vz(duchu)v nás…


ADEL