ZNOVUZROZENÍ — den 1. – cesta
Milí příznivci, klienti, přátelé,
když jsem spouštěla při příležitosti Dne sdílení ve spolupráci s Naučmese.cz workshop NaDECHni se (do) života, ani ve snu mne nenapadlo, že právě tento workshop vyjasní konkrétní směr, kterým se bude odvíjet další cesta naplňování mého poslání.
VZDUCH. Naše základní živina, nositel informací, léčitel i spojovatel. Jak prosté, krásné, silné!
Přiznám se, že jsem netušila, že téma dýchání vyvolá takový zájem. I přesto, že pro mne samotnou je alfou a omegou a bez jeho ovládnutí by pro mne bylo mnohem složitější nejen při freedivingu, ale v celém životě objevovat nové, dosud neprozkoumané hlubiny…a plně žít…
Když na mé workshopy začali chodit lidé, kteří hledali nejen novou inspiraci, ale i pomoc a radu při řešení svého zdravotního i psychického stavu, pociťovala jsem vděk a zároveň i určitou zodpovědnost, že je dokážu nejen nasměrovat, podat jim důležité leč málo známé informace, ale zejména – podpořit v docílení opravdové změny v životě. A to se za jeden krátký podvečerní workshop ve skupině zvládnout nedalo. To byl okamžik, kdy jsem uslyšela sama uvnitř sebe silné volání. Ucítila jsem, že právě v tomto směru mám jakýsi dar a dýchání je jeho prostředníkem.
A tak se stalo, že 30.11. balím kufry a odlétám se na celý prosinec věnovat technice Rebirthing – terapeutické práci s dechem na Inspiration University ve Virginii, kde při příležitosti třítýdenního výcvikového programu budu mít jedinečnou možnost načerpání moudrosti přímo od samotného zakladatele Rebirthingu Leonarda Orra.
Mne samotnou tedy čeká jakési ZNOVUZROZENÍ…tak, abych jej mohla poskytnout i vám v nové, rozšířené podobě… ?
Abyste si mohli udělat lepší představu o tom, co Rebirthing obnáší a v jakých tónech a odstínech jej já sama vnímám, chystám se ze své cesty psát pravidelné příspěvky o svých zážitcích a zkušenostech…autentickou zpověď, čím si sama procházím, co odhaluji a s čím třeba taky trochu bojuji…detaily najdete na mé FB stránce Svobodná duše.
A slovo na závěr? Při představě propojení VZDUCHU a VODY ve znamení energie delfína a jeho léčivého potenciálu mé srdce plesá tak, že se to nedá přehlédnout.
Těším se na vás a nová dobrodružství v roce 2017,
s láskou
ADEL
P.S. Na znovuzrození není nikdy pozdě. Pokud už teď cítíte, že vás zajímá víc informací nebo chcete znovuzrození s využitím mé kompletní aparatury absolvovat právě se mnou, napište mi ?
ZNOVUZROZENÍ — den 2. – neidylická idylka
Po včerejším cestovním (a díky některým poměrně těsně navazujícím spojům, dlouhým frontám a bezpečnostním kontrolám) i stresujícím maratónu PRAHA – BERLÍN – CHICAGO – WASHINGTON nebylo mé naladění příliš pozitivní a emoce jely naplno.
Když se pro něco člověk rozhodne, začne to v něm pracovat okamžitě…a tak je škoda čekat, až bude „na místě“, když to podstatné se odehrává právě teď, byť je to prostřednictvím zdánlivých maličkostí.
Je čas poskládat další střípky mozaiky…vždyť Svobodná duše má mnoho vrstev…a mým záměrem je posunout se pro sebe i pro vás…dál, hlouběji…
Nechť spatříte odraz svého vlastního životního příběhu, sami sebe…přesně tak, jak je v tuto chvíli potřeba.
Všichni jsme součástí jednoho celku…
Střípek č. 1. URAŽENÝ ZUB A ZKRÁCENÉ VLASY — události několika posledních dnů…kdo by to byl řekl, že to se mnou tak zamává? Vždyť už jsem si toho tolik vyřešila (tahle věta je typická past nejen pro všechny, kteří pracují v osobním rozvoji…)
O to víc jsem se zlobila a chtěla jsem se schovat…ale věděla jsem, že mi to má něco sdělit. Nějaká část mě samé najednou hlasitě volala po pozornosti.
A tak dýchám, vnímám a nechávám jít…
Obraz malé Adel…od 1. třídy 5 let se zlatým předním zubem, ještě než to přišlo do módy díky Madonně 
Děti se posmívaly a byly kruté…ale měla jsem krásné dlouhé vlasy…spolužačky mne s oblibou za ty zlaté copánky tahaly…a pak jednoho dne přišel dědeček, vzal mě k pánskému holiči, posadili mě na kačera a odcházela jsem na ježka…při své tehdejší vychrtlosti jsem vypadala trochu jako z koncentráku a asi nemá smysl tu vyprávět, že mé sebevědomí a právě se probouzející ženskost dostaly zabrat…
Ano…dnes by se tomu člověk třeba už jen zasmál a nastavil by si zdravé hranice…jenže…dětská duše je tak křehká…
Dokud si nedovolíme plně prožít vše, co nám do života přichází, emoční náboj v nás zůstává uložen a ovlivňuje nás.
Kolik z nás si vybavuje (a nebo má někde hluboko pohřbeny) podobné příběhy, bolístky a zranění? A často se stydí a možná i odsuzuje za to, jak moc se takové „maličkosti“ zapsaly?
Vždyť ve světě se dějí mnohem závažnější věci a já tu řeším tohle???
Je to právě ten stud a strach z odsouzení (které jsme už tehdy zažili), které nás udržují v oddělení a nelásce. Lék je jednoduchý a přesto složitý:
Je čas pustit to ven…
Bez toho to nepůjde.
Ten jediný moment je právě teď..
Střípek č. 2 ODVAHA VERSUS STRACH — „Ty máš ale kuráž, vydat se takhle sama někam, kde to vůbec neznáš. A to nemáš strach?“
Moje odpověď? Mám. A možná byste se divili, v jak triviálních situacích někdy přichází. Nejvíc, když jsem ve stresu. To se ozve třeba i v podobě obavy, že nazvládnu včas najít správný gate, netrefím do místní restaurace (cože?) nebo rozbiju hotelový kávovar – jsem snad úplný střevo a jak je možný, že jsem vůbec dostala občanku?…chce se mi s trochou nadsázky dodat…
Jistá obava okolo mě krouží i v okamžiku, když píšu tenhle příspěvek…říká: „budeš pro srandu králíkům, jestli tohle zveřejníš..co si o tobě budou myslet?“ Jenže já tyhle hlasy už znám…
I strachy z malých věcí můžou být velké.
Některé spirituální směry našeptávají, že bychom měli žít život beze strachu, neustále veselí a šťastní. Přiznám se, že nikoho takového neznám…ale možná to bude tím, že ještě nejsem v těch správných „vibracích“ či „dimenzích“ 
Odvaha je pro mě podívat se svému strachu do očí, vyslechnout jej…ne jej nevidět nebo potlačovat…a i přesto, že vás zrazuje, udělat ten krok…dát se všanc…konat a překračovat sami sebe…
Odvaha je zůstat v pravdě vůči tomu, co právě prožívám.
Teprve potom může strach odejít…
Akorát to neznamená, že už žádný nikdy nepřijde…
Střípek č. 3 DŮVĚRA — je rychlejší důvěru ztratit, než jí získat. Když jsem procházela vstupní kontrolou v US, musela jsem deklarovat, jestli sebou vezu nějaké čerstvé potraviny. Při té příležitosti mi oskenovali otisky prstů o oči a cítila jsem se doslova „na výsluní“. Tak jsem se radši přiznala, že mám v batohu jablko a banán. Pán se na mě významně podíval, pochválil mě za přiznání a řekl: „protože jste se přiznala, tak s tím nebude problém a můžete si to nechat.“ O pár minut později už jen koukám, jak má výtečná svačinka mizí v rukou bezpečnostních pracovníků…ani jsem nestihla zamávat…
Já jsem mu tolik věřila! Protože jsem skrytě doufala, že se svět ještě úplně nezbláznil…
Ještě že vyšší moc tomu chtěla, a zapomněla jsem deklarovat tu bílou čokoládu, kterou si právě teď dávám…
Život nás má rád. A tak může být idylkou i to, co se na první pohled zdá zcela neidylické.
Pozdrav z autobusu,
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 2. – oči dokořán
Včera jsem měla svojí první rebirthing session jako účastnice. Byla to totální pecka! Když mnou začal procházet obrovský proud energie, cítila jsem se jako na energetické dálnici. Byl mě navštívit delfín a oceánská vlna byla božská. Tělo dýchalo za mě a byly okamžiky, kdy při tom přívalu energie ani dýchat nepotřebovalo. Byla jsem ničím a vším. A ta energie mi zůstala.
Co jsem si uvědomila hned po probuzení? Najednou mám otevřenější oči a vidím, co jsem předtím neviděla. Je to skvělý! A taky vím, že všechny zážitky nebudou takhle krásný…dostala jsem luxusní uvítání…
K tomu navrch očista s elementy… horká koupel večer a ráno s mořskou solí, sezení u ohně…jednou včera večer u krbu a dnes venku… dělá to divy…jak prosté…
Kdybych dosavadní průběh měla shrnout do jednoho slova, bylo by to…WOW!
Klidně pište dotazy 
Pozdrav plný inspirace
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 3. a 4. – zážitek z Matrixu, ticho a samota, pod pokličku osobních lží
„Umění rebirthingu spočívá v tom, že se naučíte dýchat energii…stejně tak, jako vzduch. Je to učení dechu od dechu samotného.“ — Leonard Orr
Největší moudrost tady spočívá v praxi samotné. A tak máme na programu každý den jako součást spirituální očisty ranní koupel (ráda si přidávám mořskou sůl, esenciální olej a na konec si dám studenou sprchu), po snídani si zacvičíme třeba jógu (a brzy to proložíme Mystickým tancem , potom následuje dopolední seminář, obídek (je tu vegetariánská strava), odpoledne máme vlastní rebirthing session (čím je člověk čistší, tím lépe dokáže pomoci ostatním), čas s ohněm (krb nebo venkovní oheň – zamilovala jsem se do rozdělávání ohně), véča, seminář a večerní koupel.
Moje druhá rebirthing session
Od začátku jsem věděla, že tentokrát to bude náročnější. A tak jsem to pojistila esenciálním olejem Trauma Life od YL, aby to šlo líp. Zážitků bylo opravdu hodně a bylo to silné. Tentokrát energie tak volně neproudila, místo toho se začala zasekávat v těle a probíhala jakási defragmentace a narovnávání mezi levou a pravou půlkou těla (ženské a mužské). Když to doběhlo, ucítila jsem v oblasti mezi 1. a 2. čakrou (kousek nad kostrčí) fyzický tlak, který byl dost nepříjemný…bylo to, jako kdybych byla napojena na tlustou energetickou pupeční šňůru, která mě tahne dozadu a nebyl to vůbec příjemný pocit…po chvíli, kdy jsem to nechala běžet se stav uklidnil a nahlédla jsem znovu…vnímala jsem, kam to vede…byl to střed Země…zážitek z Matrixu. V dalším momentě jsem prožila, jak duše vstupuje do těla…bylo tam hodně světla a došlo opět k jakémusi narovnání. Byla přítomná i krásná milující mateřská energie, energie začala volně proudit, vlnit…skončila jsem v blaženosti a na chvilku jsem usnula na levém boku. Říkala jsem si, kdy to skončí…a za chvíli se mi oči samy otevřely…zase o kousek víc dokořán…
4. den se nesl ve znamení ticha, samoty a půstu
Jsem ráda, že jsem odolala veškerým technologiím a byla jsem plně sama se sebou. Kromě koupání, při kterém jsem jsem vnímala přítomnost světelné bytosti (ano, občas to má mysl taky hodnotí, jestli mi náhodou nehráblo) jsem viděla okolo své ruky nádhernou zeleno-modrou energii. Byl to nejkrásnější odstín, jaký jsem kdy spatřila.
Udělala jsem si cvičení, které pracuje s tématem osobní lži (tenhle název se mi líbí mnohem víc, než „negativní přesvědčení“). Definovala jsem si cestu, jak tuto lež změnit na pravdu.
Typické příklady osobních lží:
Nezasloužím si šťastný život.
Nejsem dost dobrá/dobrý.
Musím dělat to, co po mě ostatní chtějí, aby mě měli rádi.
Nevím, jak to mám udělat a jak se změnit.
Nemám sílu.
Pokud si chcete toto užitečné sebepoznávací a stav měnící cvičeníčko taky udělat, napište mi a zašlu zadání…za předpokladu, že mi následně dáte vědět, jak to dopadlo (budete soukromě pouze sdílet to, co uznáte za vhodné).
Srdečný pozdrav,
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 5. – návštěva Leonarda Orra, Mystický tanec elementů na Inspiration University a zážitek z márnice…raději až na konec
„Když máte v kuchyni špinavý nádobí, nestačí jen myslet na to, že je čistý. Prostě musíte zvednout zadek a umejt ho. Sebevíc spirituální myšlenka to za vás neudělá… “ — pravidlo (nejen) spirituální očisty
Včera nás byl navštívit samotný Leonard. Bylo to hezké a srdečné setkání a já jsem měla pocit, že se známe už roky. Vyprávěl nám zajímavé příběhy o nesmrtelnosti (to je jeho srdcovka) a sdílel s námi své zkušenosti s očistou elementy. No jo, to jsem hned byla ve svým živlu Krásně se spojují střípky mozaiky…
Ve svém studiu se dívám hlouběji pod závoj traumat, ke kterým dochází během našich životů…poté, co jsem se díky Moně Lise Boysen podívala na traumata související s prvními roky našeho současného života a naučila se s nimi lépe pracovat, přichází řada i na ty minulé (emocionální tělo si sebou neseme napříč jednotlivými životy). Velmi zajímavé je to, že zranění z minulých životů se odráží i v tom, jak jsme přišli na svět tentokrát…prostě vzorce se opakují v nekonečných fraktálech… cítím, jak je skvělé mít průpravu, kterou už mám, jak se přínos násobí. Těším se na propojení rebirthingu s bodypsychoterapií, vůněmi, hudbou, vodou…měla jsem už možnost pár věcmi přispět do placu, když se řešily složitější situace…konečně jsem si dovolila plně sdílet své dary…je to, jako by se najednou obraz spojil dohromady…chyběl poslední, důležitý střípek…a já můžu jasněji vyzařovat…
Večer jsme si zatančili Mystický tanec 5 elementů, jehož představení jsem nabídla…když už tady pracujeme s těmi elementy…no ne Tanec sklidil takový úspěch, že je v úvaze zařadit jej do kurikula výcvikového programu pro rebirthery za účelem hlubšího poznání elementů…dušička plesá…a já se těším na další cyklus Mystického tance 5 elementů po Novém roce.
Moje třetí rebirthing session
Na začátek bych ráda uvedla několik souvislostí, které začnou dávat smysl až později. Jestli si někdy říkáte, že honit se za minulými životy je nesmysl, dávám vám za pravdu…ony se vám totiž samy otevřou až v okamžiku, kdy budete připraveni…
Od mala jsem měla zvláštní pocit z toho být ve fyzickém těle. Jako bych se v něm necítila bezpečně. I když jsem dělala nejrůznější sporty a byla jsem v nich dobrá, měla jsem pocit, jako by veškerá moje energie byla koncentrována v hlavě a tělo bylo spíše mechanickou záležitostí…často jsem trpěla nedostatkem energie, měla jsem spoustu myšlenek, ale už nezbývalo na jejich realizaci. To vše se podařilo dramaticky změnit před několika lety, ale zůstala mi jakási zimomřivost a občasný pocit oddělení hlavy a těla…
Lehám si na postel a už v tu chvíli cítím, jak je pro mě těžké doopravdy se uvolnit. Hlava jede naplno a vůbec se mi nedaří jí zastavit. Myslela jsem si, že tohle už mám za sebou. Ležím, pokouším se dýchat a cítím, že to není ono, nemůžu se do toho dostat a rozčiluje mě to. Po chvíli mi začne rukama, nohama i středem těla procházet mrazivý pocit chladu.
Ležím zavřená v nějaké místnosti, která vypadá jako márnice a jsem na stole a jsem tam sama. Tělo je mrtvé, ale vědomí je stále přítomno. Nemohu se hýbat. V hlavě mi probíhá film jako by pozadu. Za chvíli cítím silný tlak na krku, jako když mě někdo škrtí a já nemohu dýchat. Nechávám to běžet a po chvíli se začně hlava sama pohybovat k pravé straně, jako by na ní někdo tlačil a odvracel můj obličej od sebe. Několikrát se to opakuje a hlava se hýbe ze strany na stranu, já ale cítím, že to je uvolňující, že mi tentokrát někdo pomáhá…pomáhá mi to skončit…
Po chvíli přichází obrovské uvolnění. Moje duše, která byla uvězněná v hlavě s mrtvým tělem a nemohla odejít, je konečně svobodná. Už můžu jít.
Budím se a jsem z toho docela rozrušená. Suzan se mě ptá, jak se cítím a popisuji jí celý zážitek…když jsem u věty „Konečně jsem mohla jít, já jsem konečně mohla jít…“, emoce se rozběhnou na plno a já pláču štěstím…zažila jsem osvobození, splynutí a mír.
Dát si večer po koupeli studenou sprchu je pro mě tentokrát extrémně náročné…
S láskou k životu, ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 6. – letící čas, mystická cesta hvězdnou oblohou a záhada připáleného smetáčku
„Buď změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ Gandhi
Včerejšek utekl, že vlastně ani nevím jak. Před ranní koupelí jsem cítila vcelku tíhu a únavu, ale Voda zapůsobila blahodárně a dokonce jsem si i užila závěrečnou studenou spršku. Následoval dopolední seminář, během kterého jsme se dívali na téma fyzického zdraví a vnitřních rozporů v dialogu s podvědomím. Vyšlo mi z toho krásné zjištění, které mi potvrdilo, že jsem ve správný čas na správném místě…a při večerní session došlo k dalšímu průlomu…
Spolutrainee Andy zatím trochu bojuje. Měl úžasnou první session, při které došlo k obnovení přirozeného dechového mechanismu, ale od té doby to má začarované a během session pravidelně upadá do spánku. Cítím, že je za tím něco hlubokého. Spánek se při rebirthingu dostavuje v několika podobách: buď je součástí obranného mechanismu souvisejícího s otevřením velice citlivého tématu, může souviset s příliš vysokou detoxikací v těle způsobenou nakupenými emocemi aj., ale taky může být součástí důležitého integračního procesu. Je tedy důležitá velká vnímavost a pozornost k drobným nyancím a detailům, ale taky kreativita v řešení…a tak jsme včera chodili a zapojila jsem před začátkemi pár biodynamických cvičení a Body Talk Access Někdy může trvat i několik session, než se proces rozjede…
Moje čtvrtá rebirthing session
Od začátku cítím, že to zase bude trochu složitější. Pozornost brouzdá všude možně a se mnou šijou všichni čerti. Těším se.
Chvíli mi běhají různé obrazy…v jednom jsem muž ve středních letech s vousem, potom letím nad loukou a najednou to přichází…moje vědomí se rozpíná po celé noční hvězdné obloze a já se stávám jí…je to nádherný pocit. Mysl má tendence zpochybňovat, jestli si to celé nevymýšlím, ale prožitek je silnější. Vnímám, jak dávám na posteli ruce nad hlavu, jako bych letěla, energie začne stoupat a projíždět odzhora dolů celým tělem, až se začnu celá vlnit a klátit ze strany na stranu…upadám do hlasitého extatického smíchu, na konci kterého cítím, že noční obloha se přestěhovala do mé hlavy. Oči kmitají, jako by se chtěly zase o něco víc rozkoukat. Slyším větu: „Neseš si v sobě z minulosti zákaz, abys plně viděla, abys používala všechny své schopnosti. Co uděláš?“ Nenapadá mě nic jiného, než se tím prodýchat…a tak dýchám, vnímám jemné praskání v zátylku a s výdechem slyším legrační zvuk, který je tvořen vibrací v krku. „Buď trpělivá, netlač. Vše se odhalí v tu pravou chvíli.“ Souhlasně slevuji ze své nedočkavosti a touze ještě teď vidět a vědět víc a probouzím se s vděčností. Suzan se na mě usmívá a obě svítíme jak žárovky…tu energii se podařilo přenést do celého prostoru.
V noci před spaním si rozdělávám Oheň a slastně usínám u krbu…když se ráno budím, je již vyhaslý a poté co se podívám pozorněji na popelaté zbytky zčernalých polínek, vyjímá se na nich červený smetáček. Chvíli nechápu, jak se tam vzal a pak se mi vybaví, že jsem ve spánku brala do ruky polínko, které mělo takový divný tvar.
Jsem ráda, že někdy když chceme přiložit, Oheň už nehoří…
„Já, ADEL, s lehkostí a v harmonii sdílím své dary se světem.“
ZNOVUZROZENÍ — den 7. – návštěva Leonarda Orra podruhé, řekni mi jak ses narodil/a a já Ti řeknu jak žiješ, moje pátá rebirthing session – únava a vyčerpání
„Neměli bychom se ptát: „Co musí jedinec udělat, aby zapadl do současného nastavení společnosti?“ Místo toho bychom se měli ptát: „Co žije v každé lidské bytosti a co v ní může být rozvinuto?“ — Rudolf Steiner
Ráno nás byl znovu navštívit Leonard a pokračoval svými příběhy o nesmrtelnosti. Osobně o nesmrtelnosti ducha nemám nejmenší pochybnosti, když ale přijde na nesmrtelnost fyzického těla, zatím se přiznám, že to je pro mě příliš vzdálené
Zajímavý moment pro mě přišel v okamžiku, kdy se nás zeptal na zážitky z posledních session…začala jsem vyprávět svou příhodu z márnice a zjistila jsem, že má stále docela silný emocionální náboj…neubránila jsem se slzám a zase se mi nakonec vrátil ten krásný pocit, když jsem mohla konečně jít…opustit lidské tělo…vrátit se do míru a nekonečné existence.
Víte, jak jste se narodili? Jestli to bylo předčasně, pozdě, přirozenou cestou, s medikamenty či bez, jak proběhlo ustřižení pupeční šňůry, kdo byl přítomen atd. atd. atd.? Je fascinující, jak se na základě „porodního skriptu“ opakují v životě různé vzorce dokola. Tak například (vybírám pro vás, kteří toto čtete):
Přenášené dítě: Vyjít ven z domu mě stojí velké úsilí, mám tendence chodit pozdě, život je nebezpečný, raději zůstanu tam, kde jsem
Císařský řez: Je těžké pro mě něco dokončit vlastní silou, mám tendence přerušovat své aktivity, potřebuji pomoc, ale je pro mne velmi těžké si o ni říci, necítím svou sílu
Pupeční šňůra okolo krku: Život je plný obtíží, vztahy jsou pro mne svazující a škrtí mě, je pro mě těžké vyjadřovat emoce, nemohu se nadechnout
Dvojčata: V životě musím bojovat o pozornost, vnímám oddělenost a necelistvost, neumím být o samotě
Je úžasné, že díky rebirthingu lze původní porodní skript uvolnit a otevřít nové možnosti. Tohle jsem dlouho hledala.
Moje pátá rebirthing session
Během této session jsem jasně slyšela větu: „nesdílej vše, ponech si své tajemství.“ Rozhodla jsem se pro tentokrát poslechnout
Co bych ale ráda rozvedla místo toho je následující: často ulpíváme na interpretacích svých prožitků, snažíme se je analyzovat a racionalizovat, chceme všemu rozumět a přesně vědět co a jak…
…ale pravda je mnohovrstevná…a tak někdy není jasné, čeho se zážitek přesně týkal…možná to byl minulý život, možná to byl ale porod a nebo to dokonce bylo obojí, jen se stejným vzorcem…ve finále to není důležité…
…důležité je to, že se podaří uvolnit oslabující, obnovit volný tok energie…pochopení často přichází až následně, s odstupem času…ale taky přijít nemusí…některým filmům taky rozumíme až podruhé…a některým neporozumíme nikdy…
To je život.
Večer jsem cítila obrovskou únavu hraničící s vyčerpáním…je to přeci jen dost intenzivní, mít session každý den…a tak jsem totálně vytuhnula u krbu, aniž bych si dala večerní očistnou koupel…ráno jsem se rozhodla, že na sebe budu vlídná, nebudu si to mít za zlé a po ranní koupeli se můj stav podstatně zlepšil. Hádám, že s pocitem viny by to bylo podstatně horší.
Blíží se několik zajímavých překvapení.
Máte otázky? Ptejte se
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 8. a 9. – začátek nečekaného dobrodružství
Včera jsem si dala od vlastní session zaslouženou pauzu, zato jsem při dopoledním semináři využila svou oblíbenou techniku Emotional Release, když se řešilo téma viny z vlastního zklamání, které mnoho lidí trápí. Tahle technika mě samotné dost pomohla při uvolňování emočního balastu, který jsem si sebou dlouhá léta nesla a tak jí s radostí už cca 3 roky vcelku intenzivně používám při práci s druhými. Odpoledne jsem si vyrazila na procházku a trošku prozkoumala okolí a večer jsem dávala session Suzan. Připravila jsem si na ní (kromě sebe nějaké ty esenciální oleje a speciálně vybranou hudbu, aby to hezky ficelo…a taky že jo! V místnosti se vznášel oblak energie a bylo to hluboké. Trochu mě po skončení bolely záda, tak jsem si dala pořádně záležet na večerní očistě.
A přišlo překvapko. Leonard mi nabídnul, abych se připojila na cestu do Atlanty, kde vede v neděli svůj One Year Seminar. Trochu jsem měla nervy, že bych měla sama řídit pronajaté auto, vézt další lidi včetně dítěte a ještě vyvstaly nejasnosti ohledně mezinárodního řidičáku, a tak jsem si přála, aby se našla ještě nová varianta.
Zafungovalo to…
Ráno jsme už nastoupily do super Saturna s ridickou a trenerkou Paulou a indickou trenérkou Cristinou s osmiletou dcerou, po cestě Leonard, který jel před námi v Priusu a ukazoval cestu, koupil vařený buráky (mnam) a po mnoha přestávkách jsme skoro po 12 hodinách před chvílí dorazili na místo.
Jsem grogy a zdravím z Atlanty,
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 10. – 12. – Atlantský relax, One Year Seminar, bodywork od Boha a cesta z města
V sobotu byl volnější den, a tak jsem měla dopoledne svou šestou session s Cristinou v hotelovém pokoji. Rozložila jsem se pohodlně na sofa a přes okno na mě svítilo sluníčko, což bylo úplně božské. Sessions si už sice umím hezky řídit sama, ale když s vámi někdo je, je to zkrátka jiné a otevírají se ještě další nové možnosti. V několika posledních dýcháních se scénář v jemnější a jemnější podobě opakoval a tak tentokrát nenastalo žádné větší překvapení. Pravdou ale je, že jsem se před session cítila hodně unavená a to vše následně odešlo a přišel pocit završení, dokončení. To vše během 30 minut. Úleva…
Na oběd jsme šli společně s Leonardem do skvělé pizzerie, kde jsme si sestavili vlastní pizzu. Více než 40 let jeho praktikování spirituální očisty má své dopady i v tom, že stačí být v jeho společnosti a už se dějí věci a tak jsme zažili různé kuriózní události, které se ukázaly být skvělými lekcemi v tom, co bylo zrovna třeba. Včetně toho, že jsem se rozhodla trochu si dopřát a v Bio nákupním ráji Whole foods jsem si koupila pár voňavých vychytávek, které jsem zaplatila, následně nenašla v nákupní tašce, intenzivně prožívala smíšené pocity spojené se ztrátou… a když jsem se s tím skoro smířila, tak se zase našly. Odpoledne jsme vyrazili na Ohynek do místního parku. Kia, které je 8 momentálně prožívá období objevování své ženské energie, a tak jsem se na chvíli stala jejím manželem… Večer jsme šli do indické restaurace s dalšími lidmi ze semináře a užili jsme si v poklidu fajn večer.
Ranní koupele v hotelovém pokoji ve 4 lidech se ukázaly být výzvou, a tak nedělní ráno bylo díky rozdílným povaham „účastníků zájezdu“ docela dramatické… na mou koupel zbylo ve finále pouhých 10 minut, ale nenechala jsem se rozhodit…dala jsem si sprchu a v poklidu jsem upozornila na narušení mého koupacího práva. Celá epizoda nečekaně rozvířila energii skupiny a upozornila každého ze zúčastněných na jiné osobní téma. Jak moc se člověk může naučit z běžných situací, když má oči otevřené…
Rovnováha mezi kontrolou a svobodou, tvrdostí a jemností, ne a ano… mnoho z vás jistě přesně cítí, co mám na mysli…je to cesta k mistrovství…
One Year seminar byl setkáním mnoha zajímavých lidí a tak jsem byla opravdu ráda za tuhle příležitost.
Odpoledne jsme si vyměňovali session. Ta, kterou jsem dávala byla trochu náročnější… což se stává, pokud je pro dýchajícího těžší místo kontroly nechat plynout a umožnit energii, ať pracuje, jak je potřeba. A tak bylo hlavním tématem pustit velké množství stresu (který je přirozeně a potřebou kontroly spojený) a znovu získat jasnost pro životní směřování. Když se tohle podařilo, měla jsem pocit, že to byl nadlidský výkon. Holt každý den není posvícení…
Má sedmá session se nesla v duchu mystických zážitků a hodně jsem si jí užila. Byla jsem znovu na tom stole, ale tentokrát byla celá scenérie mírumilovná a probíhal jakýsi obřad. V dalším obraze jsem byla v hrobce, která mi přišla jako z Egypta a měla jsem zkřížené ruce na prsou. Opět se střídaly momenty s dechem a bez dechu.. hodně zajímavý byl stav, kdy po výdechu přicházela samovolná dechová pauza, během které jsem vnímala silné proudění energie. Tentokrát se ale spojily energie zeshora a zespodu a vytvořily úžasný vortex. Dostala jsem bodywork od samotného Boha…
Právě teď sedím v autě a jsme na cestě z Atlanty zpátky do Virginie. Dozvěděla jsem se, že spolutrainee, který chtěl z programu „uprchnout“ a měl už dokonce koupenou letenku, vyhlásil osobní revoluci a zůstává…
„Transformace nastává v okamžiku, kdy dosáhneme určitého bodu zlomu…a rozhodneme se jít dál… opouštíme zónu komfortu, odkrýváme falešné závoje ega…překračujeme sami sebe…“
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 13. – 15. – podivuhodný dům, jedna session za druhou, Leonardovo požehnání a nečekaný vztek
Kudy mám jít? Mám začít u mysli, těla, nebo duše? Je tolik přístupů, technik, metod, kdo se v tom má vyznat? Co je moje správná cesta?
„Jdi tam, kde máš v tuto chvíli dveře otevřené. Tam, kde cítíš život. Místo, které je v souladu s tvou pravdou. Všechno se vším souvisí.“
Tohle místo je zvláštní. Kdokoli vejde do baráku, jako by se ocitnul v jakési energetické ždímačce. V takové, která z něj začne tahat vše, co nepotřebuje a co nemá dořešené. Dokonce jsem se setkala i s pár lidmi, kteří nechtěli překročit práh. Pouhá přítomnost tady se příležitostně zdá býti náročnou. Pro mě v tom pozitivním slova smyslu
Během mých dalších sessions (myslím že jich bylo už 10) si připadám, jako kdybych vyrazila na party, i když občas ještě pořád přicházejí nepříjemné zážitky (které se vždy postupně uvolní). Bodywork od Boha pokračuje, proudy energie sílí a já objevuju nové obzory. Pocit zimy se při poslední session přelil do krásného tepla, které šlo snad až ze samotných kostí a rozlívalo se po celém těle. Zažila jsem i jakýsi astrální výlet, ve kterém jsem se chvilinku prolétla nad místními kopci. Cítím, že se mi dostává úžasné vyšší podpory a každá session je pro mě oslavou života. Bez ohledu, jestli jí dávám, nebo dostávám…stávám se více a více sama sebou…
Měla jsem možnost dát session dalším třem lidem. Ta první byla náročná, protože traineeho se dlouhodobě nedaří držet při smyslech a neustále tvrdě usíná (i při vedení hlavních trenérů). Jelikož mi moc dobře jde relaxační a meditační terapie, byla to pro mě výzva…jsem totiž zvyklá pomáhat lidem hluboce relaxovat Následně se ukázalo, že usínání má souvislost s dlouhodobým užíváním THC v minulosti…to pak najednou začalo všechno dávat smysl…vyplavuje se to…doporučila jsem více fyzické aktivity, na detox je super podpora třeba třesení, které je původně inspirováno zvířaty (přirozená cesta, kterou se zbavují stresových hormónů a tím se čistí). Leonard dále doporučil i hlubší očistu s Vodou, Ohněm a půstem.
Druhá session byla úplně úžasná…v prostoru vířilo neuvěřitelné množství energie a já jsem cítila za zády přítomnost celé ženské linie i dalších bytostí podporujících Ann, která v blaženosti ležela a dýchala. Když mi v jednu chvíli podala ruku… tak ta energie začala nádherně proudit přes mé srdce rukama směrem k ní. Bylo to nádherné. Po session jsem s Ann sdílela obrazy, které jsem viděla…prozradila, že má za sebou mnoho práce s předky… Nebeská session…
Třetí session byla jemná a jejím účastníkem byl ostřílený matador, který se rebirthingu věnoval asi 40 let. Přiznám se, že jsem v několika momentech neuposlechla svůj vnitřní hlas, když se mi zdálo, že by byl vhodnější jiný postup. Ozýval se ve mně sabotérský hlásek, který říkal: „Co Ty mu budeš povídat, vždyť se tomu věnoval ještě dřív, než ses narodila, holčičko…„
I když byl Glenn se session spokojen a užíval si i následného uvolnění paží prostřednictvím bodyworku, ve mně to po jeho odchodu začalo neuvěřitelně vřít. Přišel mě navštívit vztek. (díky za něj, oproti vině má alespoň nějakou dynamickou energii!)
Má duše mi dala velice jasně najevo, že ať je kdo chce jaký chce, a může být sebevětším odborníkem a guruem a já nevím co, v okamžiku, kdy se stanu průvodcem, je mou povinností dělat co, co mi říká mé vnitřní vedení. To je totiž to jediné a zásadní co mohu udělat, aby došlo k hlubokému léčení. Jakékoliv odklonění se od toho principu se pro mne stává velmi bolestivým…takže… takhle už ne…tečka….vykřičník! A úleva…
Leonard při poslední návštěvě zaregistroval, že jsem se rozsvítila. Udělalo mi to velikou radost, protože to taky tak cítím. Zbystřily se mé smysly, zvýšila se i energie…užívám si očistu s elementy…
Dneska jsme si ráno zase trošku zatancovali
Venku je -6 a mám hřejivý pocit na srdci. Kousek vám posílám…
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 16. – 18. – NA PODPORU UZDRAVENÍ VZTAHŮ ŽEN K SOBĚ SAMÝM, VZTAHŮ MUŽŮ K ŽENÁM A ŽEN K MUŽŮM
„Povstaň odvážná ženo, ve jménu probuzení své síly a moci. Jsi to právě Ty, kdo má klíč k jejímu zdroji…ano, možná už tušíš, že se skrývá v pověstné Pandořině skříňce…v té, kterou jsi tak dlouho nechtěla spatřit. Už nastal čas…jsi připravená?
Mnoho strachu, bolesti a hlubokého smutku je stále ukotveno v ženském kolektivním vědomí…již po tisíce let, napříč mnoha životy, napříč mnoha generacemi…až se začalo zdát, že to vše je Tvou součástí, Tvou úlohou. Možná jsi na muže úplně zanevřela, možná jsi se uzavřela do své vlastní bubliny, možná jsi ve vztahu s mužem, ale nedokážeš se z nevysvětlitelného důvodu hluboce přiblížit, propojit a otevřít, což se projevuje na mnoha úrovních…včetně té intimní.
Nyní jsi připravená vynést na světlo tolik, kolik uneseš…do tohoto světa… do svého vědomí…připravená ve svém srdci strach, bolest i hluboký smutek žen přeměnit na pochopení, odpuštění, posílení sama sebe i ostatních žen, mužů a vzájemných vztahů, vašeho posvátného propojení…nechť světlo Tvého dechu vede Tě na cestě ke svobodě. Nastal čas smíření…“
Session č. 11 — dramatický průlom
„Je bezpečné sdílet svůj dar propojení se Zdrojem s ostatními.“…tak tahle věta to všechno odstartovala…když jsem jí vyslovila, zcela znatelně a víc než kdy předtím se projevil můj nevysvětlitelný strach…i když jsem své dary (i během tohoto života) již sdílela, na nějaké úrovni jsem se to snažila určitým způsobem skrýt…jako bych porušovala nějaký zákaz…jako by to bylo nebezpečné…
Už v okamžiku, kdy si lehám a začínám dýchat cítím, že to musí ven. Že to konečně musí ven. Ann Marie mě láskyplně podporuje a já vím, že jsem připravená…my dvě jsme se už totiž setkaly…
Jak dýchám, z očí se mi derou slzy a energie se vymyká jakékoliv kontrole.V mém vědomí se začíná odehrávat příběh, ze kterého mi tuhne krev v žilách.
Musela jsem zemřít. Musela jsem zemřít za to, že jsem využívala svých darů…léčení ve spojení s přírodou, propojení se Zdrojem. Již tehdy to bylo ve vší posvátnosti spojeno s velkou láskou, bezpečím a nevinností. Byla jsem tak čistá… O to horším se stalo to, co následovalo…
Ve světnici už byla tma, když najednou slyším křik a vidím, jak se za okny míhají plameny loučí. Mám obrovský strach a cítím, že tentokrát není kam se schovat. Za chvíli mě surově vyvádějí se svázanýma rukama a já vím, že takových je nás mnohem víc.
Ještě než na konci této dramatické scenérie cítím zcela živě ve svém nose štiplavý kouř a osvobození, je na mém těle spácháno ze strany mnoha mužů násilí, zažívám velkou bolest, zklamání a hluboký smutek…na znak zbavení síly a potupy mi řežou mé dlouhé vlasy…
Tehdy jsem se zařekla, že tohle už nedopustím. Dala jsem si zákaz.
Ale tentokrát je to jinak…a já dýchám dál…a tento zákaz rozpouštím…
Tma…konec…nic…dýchám…lehkost…mír…láska…
Stávám se oceánem a cítím jeho vlnění. Jsem ve spojení se všemi jeho obyvateli a vnímám nejen jejich lásku, ale i jejich bolest a smutek. Říkají: „Stále ještě na vás čekáme…“
Za chvíli se probírám se a vím, že tentokrát budu potřebovat více času, abych to všechno vstřebala…
Session č. 12 — průlom pokračuje…ale o tom až příště…
V bezpečí, s láskou a nevinností
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 16. – 18. – pokračování – NA PODPORU UZDRAVENÍ VZTAHŮ ŽEN K SOBĚ SAMÝM, VZTAHŮ MUŽŮ K ŽENÁM A ŽEN K MUŽŮM
„Každá žena, která si dovolí vyléčit svá vlastní zranění na té nejhlubší úrovni, se stává článkem řetězové reakce, která ve znásobeném množství osvětluje vědomí mnoha dalších žen i mužů. Už nastal čas jít o krok dál…plně sdílím své dary se světem… „
Session č. 12 – průlom pokračuje
Říkala jsem si, že po minulém zážitku snad ani energeticky nemám na to, aby přišlo hned další den zase něco velkého…mýlila jsem se…
Hned na začátku popisuji (tentokrát Paule), co se odehrálo během minulé intenzivní session…emoce jsou sice již mnohem jemnější, ale ani tentokrát se nevyhýbám jejich síle a nechávám je vyplouvat se slzama v očích na povrch…jsou to slzy štěstí, které jsou ještě stále propojené s bolestí. Vím, že je to právě ona, která mě dělí od mé osobní síly a moci.
Zavírám oči a dovoluji si ji plně prožít, prodýchat, uvolnit a plynout…je to náročný proces, ale není jiné cesty – nepochybuji, že je nutné tím projít…
..bolest ustává a na chvílí vnímám jen příjemné neutrálno…
…přichází další vrstva…
Opět cítím v oblasti mezi křížem a kostrčí tlusté energetické lano, které mě jako by táhne dozadu, do temnoty…pociťuji fyzickou bolest a nedá se s tím nic dělat…dýchám dál… postupně mě začíná zevnitř prozařovat odpuštění…odpuštění sama sobě, mužům i všem ženám, které ve své nevědomosti spolupracovaly v usmrcení mnoha žen, které pomáhaly…pochopení, že vše je řetězcem příčiny a následku…
Paula mi přitlačuje nohy na břicho a já cítím, jak se celé mé tělo naplňuje ohnivou světelnou energií, jak nabývám sílu…když je tělo zcela naplněno, začíná hořet i energetické lano, které se rozpadá zhruba na 15 tenčích vláken, jejichž cáry létají v prostoru…jsou přerušené…a já už nejsem spojená s tíživou minulostí…zbytky postupně odpadávají, až zbydou jen malé pozůstatky, které se spletou do tvaru květu…
Končím v klidu a tichu… všeobjímajícím prostoru…
V následujících dnech se nestačím divit…cítím se naprosto báječně a nemám již pochybnosti o tom co dělám a jak to dělám. Vím, že v tuto chvíli jsem v rámci svého Rebirthing breathwork training dostala vše, kvůli čemu jsem tady…cokoliv dalšího je jen příjemný bonus.
Jsem Svobodná duše. Podařilo se mi vyléčit významné zranění, spojit se znovu se svou esencí, se Zdrojem a vnímám naprostou důvěru, jistotu a soulad toho, co nabízím a kdo jsem. Je zcela jasné, že Rebirthing se sestává významnou součástí a hlavním stavebním kamenem mé práce.
Lidé v centru vnímají mou novou energii a začínají si vyžadovat session se mnou…zažívám úžasné, hluboké sessions, které s láskou a otevřeností poskytuji…už se nepotřebuji sama sebe ptát, jestli to bylo dostačující…jestli to bylo dost dobré…je totiž zcela zřetelné a nezpochybnitelné, jak to je…
Na tenhle okamžik jsem čekala snad celý život…a nebo jich bylo mnohem víc…??
S radostí a vděčností
ADEL
P.S. Dala jsem si ten nejkrásnější dárek, který předávám dál…
ZNOVUZROZENÍ — den 19. – 22. nové obzory, radost a lehkost
„Bez dechu nejste živí. Dech a život jsou synonyma. Dýchání je zdrojem života a život je s ním hluboce spjat. Proto v Indii ho nazýváme pránou. Jedno slovo pro oboje… elán a bytí na živu. Tvůj život je tvůj dech.
Dech je mostem mezi tebou a tvým tělem.
Neustále tě spojuje s tvým tělem, vztahuje tě ke tvému tělu. A není jen mostem ke tvému tělu, je také mostem mezi tebou a vesmírem. Skrze tělo k tobě přichází vesmír. Tělo je vesmírem, který máš u sebe.
Tvoje tělo je součástí vesmíru, každý jeho kousek, každá jeho buňka. Dech je naší nejbližší spojnicí s vesmírem. Dech je mostem. Pokud se most rozbije, nebudeš v těle. Pokud se most rozbije, nebudeš ve vesmíru. Přesuneš se do neznámé dimenze mimo prostor a čas. Dech je také spojnicí mezi tebou a časoprostorem.
Dech se tedy stává velmi významným… nejvýznamnějším. Pokud umíš pracovat s dechem, dostaneš se do přítomnosti. Pokud umíš pracovat s dechem, získáš zdroj života. Pokud umíš pracovat s dechem, dostaneš se za prostor a čas. Pokud umíš pracovat s dechem, budeš ve světě i za ním.“ — Osho
Vlastně teď ani nevím, o čem mám psát. Mé dny pokračují a plynou ve zdánlivě zrychleném tempu, trochu splývají. Nadále si uživám očisty s elementy a tak se stále důvěrněji a důvěrněji sbližujeme. Se Zemí díky pohybu, s Vodou díky koupelím, s Ohněm díky pobytu u krbu či venkovního ohniště, se Vzduchem díky dechu. V neděli jsme měli pravidelný den ticha, klidu a půstu…to jsem si užila. Pokračují semináře, byl nás znovu několikrát navštívit Leonard a vzal nás i k sobě domů na návštěvu, kde nám ukázal své krásné koně. Nejstaršímu je 30 let a je nádherně bílý.
Lidé přicházejí a odcházejí. Objevila se tu holčina, která byla díky nehodě s telefonem a dřívějšímu užívání léků intoxikována lithiem a nyní okolo sebe nesnese žádnou elektroniku a snaží se vyléčit. Máme tu ženu, které zemřel syn a nyní jí objevili rakovinu. Je úžasné, jak účinně může být rebirthing nápomocen i v takovýchto případech…smekám…s pokorou a respektem…
Měla jsem další úžasnou session, během které jsem se ocitla v řece, ve které se začaly setkávat dva proudy…posléze vytvořily velký vír, který mne stáhnul do nádherného prostoru plného světla…až přímo ke Zdroji…tento zážitek mnou opět prostoupil na všech úrovních…a prosvětlil mé vědomí…
Užila jsem si i session ve vodě, která byla hodně intenzivní a spojila mne s prenatálním obdobím, porodem a vším, co jsem v té době prožívala…má první otázka, když jsem se narodila byla: „Kde je moje blaženost?“ Zažila jsem pocit odloučení, kdy mne na celých 12 hodin odebrali od maminky a cítila jsem vše, co prožívá. Cítila jsem vztek, frustraci, bezmoc a strach…někdy bylo opravdu těžké to rozdýchat, ale udělala jsem, co se dalo…zopakovala jsem si svůj první nádech do života…
Další sessions, které jsem dávala, byly nádherné. Pravdou je ale i to, že některé byly ve vší kráse a hloubce také docela náročné a zvládnout dvě za den se ukázalo jako maximum, abych měla možnost zvládnout a pokrýt i své vlastní potřeby a očistu. Během těchto sessions se účastníkům podařilo uvolnit mnoho vzteku, prožít své početí, pochopit a uvolnit svůj strach, stud a svázanost, spojit se s posvátnou ženskostí, přijmout svou krásu, propustit velká břemena…byla jsem velice vděčná, že jsem mohla být u toho…
Dnes jsme byli na malém výletě na Blue Ridge Mountains…přiložené foto hezky popisuje pocit, který bych s vámi chtěla sdílet.
Svěží pozdrav,
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 23. – 26. – Setkání se zlem, velké rozhodnutí a Vánoční (p)osvícení
No jo, ještě pořád jsem ve Virgínii
V pátek oficiálně skončil trénink Professional Rebirthing Breathwork, ale já jedu dál a mám ještě pár dní k dobru. Když to miluješ, není co řešit.
Tady je pár střípků, které bych s vámi ráda sdílela…
STŘÍPEK Č. 1 – setkání se zlem
Zdál se mi sen, který se mi mimořádně vryl pod kůži. V tom snu ke mně přichází žena, kterou znám. Krásně se usmívá a vztahuje ke mně ruce. V tom okamžiku zjišťuji, že z ní začíná vycházet energie v takové síle, jakou jsem ještě nikdy nezažila…nejlépe ji popisuje asi temnota z Pána prstenů – velice zlá, ničivá energie, která vše pohlcuje. V té samé vteřině mi dochází, že v tuto chvíli ještě nejsem dost silná, abych jí nepodlehla a abych jí prosvítila.
Přesně v tom momentu se okamžitě budím s očima doširoka otevřenýma a sen jako by pokačoval v realitě. Vím, že probuzením se mi podařilo získat čas.
Chápu už rozdíl mezi negativní energií a zlem – negativní energie nemusí být nutně zlá, jen má negativní (a tedy mínusový náboj), kdežto zlo je negativní energií se záměrem škodit…a je to vědomí (a někdy nevědomí), které dává tomuto záměru vzniknout…
Je jasné, že nastal den D. a já se potřebuji do snu vrátit a postavit se mu čelem. V tu chvíli mne nenapada nic lepšího, než svolat podporu všech svatých, které jen znám. Říkají: „Abychom Ti mohli pomoci, musíš se uvolnit…“ Je to velice těžké, ale po chvíli se to začíná dařit…tělo se zdá lehčím a lehčím a já se propadám zpátky do snu…vnímám obrovské množství světla vycházejícího z nitra a silnou vyšší podporu… místnost je rozsvícená a světelný štít obklopuje celou budovu. Vlastně ani nevím, kde je pomezí mezi snem a realitou…zdá se to zcela skutečné…
…v noci poté, co v domě proběhla session, během které odcházelo mnoho energie, která danému člověku nepatřila a byla velice poškozující, hluboce skrytá a zakuklená…
Uvědomuji si ve svém nitru, že jsem právě složila důležitou zkoušku…
STŘÍPEK Č. 2 – velké rozhodnutí
Poskytuji další sessions a vlastně to pro mě není vůbec nové. Zdá se mi, že tohle jsem já…a že tuto práci dělám už celá staletí…mám tu čest pracovat s nádhernou Alyou, pro kterou je to první zkušenost…nejdříve si chvíli povídáme a už to samotné má sílu a hloubku…poté přistupujeme k dýchání a je to posvátný zážitek plný uvolnění…během prvního dýchání se podařilo obnovit přirozený dechový mechanismus a rozproudit životní energii, mnohé prožít a pochopit. Opět mě zalívá velká vděčnost a když ke mně Alya přichází s tím, že by se mi ráda za session odměnila, s úsměvem svou odměnu přijímám.
Další session poskytuji jedné z trenérek, která se rebirthingu věnuje už zhruba 40 let. Tentokrát si již plně dovoluji využívat své dary (a hlavně se u toho cítit bezpečně) a jsem za to nesmírně ráda, protože se hned ze začátku otevírá velké téma…a nastává průlom..
Učinila jsem velké rozhodnutí. Bez práce s dechem si totiž najednou připadám, jako bych se snažila kreslit nohama…
A tak se NADECHNI SE (DO) ŽIVOTA – CESTA ZNOVUZROZENÍ stává základním stavebním kamenem mé práce.
Jo, jo, jo!
STŘÍPEK Č. 3 – Vánoční (p)osvícení
Původně jsem si myslela, že tu budu na Vánoce sama a nijak jsem to neřešila.
Jak to nakonec dopadlo? Leonard Orr mne nejdříve pozval, abych Vánoce strávila s nimi a nakonec plán expandoval tak, že v centru včera proběhla slavnostní večeře v příjemné skupině, která měla k samotě docela daleko. A protože tu máme i dva nové hosty, kteří mají zájem o rebirthing, byla jsem Leonardem pověřena, abych vedla dnešní dopolední seminář. Podle toho kolik je právě teď hodin mám však takové podezření, že ho naši milí hosté spíše prospí…nemám ovšem nejmenší obavu, že o to víc si následně užijí svou session…jedna z nich bude určitě ode mne… 🙂
Alespoň jsem získala prostor, abych vám mohla zamávat a poslat tento příspěvek.
Brzy navi,
ADEL
P.S. Více o Cestě znovuzrození jsem na základě četných dotazů konečně sepsala ZDE
ZNOVUZROZENÍ — den 27. – 28. – seskakuju z kolotoče, uzavírání s tlustou veverkou a schovaná skříň
Včera i předvčírem jsem si ještě připadala trochu jak na kolotoči. Hlavně proto, že jeden den jsem dávala tříhodinovou session a včera dvě, které byly taky náročné. Jsem v úžasu, jaká témata jsem byla schopná ustát. Během jedné session jsem viděla svým vnitřním zrakem obraz muže, který stojí na skále a rozhoduje se, zda skočí…zda chce žít, nebo zemřít…cítila jsem, jaké to je, když mraky emocí zakalí tělo i mysl a odpojí člověka od jeho vlastní vůle k životu…bylo to těžké a já jsem si znovu uvědomila, jak důležité je zachovat si vlastní prostor, zůstat ve svém středu a být maximálně oproštěna od vlastního balastu…jakmile se nechám příliš vtáhnout do děje, cítím to na sobě… jsem velice ráda, že v tomto směru dostávám tu nejlepší školu..
V půl desátý večer po tom všem jsem si musela napustit vanu a dát svou vlastní session, abych to trochu rozvolnila a vstřebala…hned mi bylo podstatně líp…
Proč je to někdy tak náročné? Tady tomu říkají EEP nebo-li Emotional Energy Pollution. Jelikož se prostřednictvím práce s dechem uvolňuje do prostoru hodně emocí a s nimi související energie, část se obvykle zachytí i v mém vlastním energetickém poli…i přesto, že se už léta vědomě věnuji tématu vlastních hranic, a různým formám očisty…určitě to sami znáte třeba z MHD, nákupních center apod….pro citlivější (a tedy vnímavější) jedince to zkrátka může být výzva…
Dnešek, můj poslední den v centru ve Virgínii jsem se rozhodla věnovat rekapitulaci tohoto roku…venku je sluníčko, a tak jsem si rozdělala ohýnek, čapla deku a teplý čaj a pustila jsem se do toho. Dokonce se za mnou přišla podívat tlustá veverka, která tu bydlí na zahradě…
Zbytek dneška věnuji čiré radosti, lehkosti a prostému bytí…ano, to je přesně to, co potřebuji…nic neřešit, prostě jen být…oslavovat život…
„To, co marně hledáme, bývá někdy skryto přímo před našima očima. Je snadné oslepit se představou o tom, jak by to mělo vypadat…“
Proč to píšu?
Dnes, poslední den svého pobytu tady, jsem objevila ve svém pokoji šatní skříň…skoro měsíc jsem se podivovala, proč ve svém pokoji „žádnou“ nemám…
Zítra tradá Greyhoundem směr Washington.
Brzy na shledanou,
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 29. – střet s civilizací, pivní saponát a čekání na Godota
Zdravím z Washington Ronald Reagan National Airport, kde právě čekám na Godota…ehm, né vlastně né…na letadlo do Chicaga
Můj střet s civilizací dnes začal poněkud svižně…jen co mě Leonardova manželka dovezla na autobusové nádraží do Charlottesville, hnedka jsem si připadala jak Alenka v říši divů, když po mě chtěli na přepážce vytištěnou jízdenku i přesto, že jsem měla připravený kód k naskenování v telefonu…dokonce trvali na tom, že až přijedu do Washingtonu, musím jít do jejich kiosku a nechat si jí tam zpětně vytisknout…byli docela protivní, moc jim nebylo rozumět a zákaznický servis se podobal vězení se zvýšenou ostrahou…hádejte, jak to dopadlo…
A) uposlechla jsem příkaz a vydala jsem se do kiosku, ačkoliv to nedávalo vůbec žádný smysl
B) vyprdla jsem se na to a s pocitem zadostiučinění jsem se vypařila v davu po vzoru své oblíbené počítačové hry Thief
…dobří lidé, a já se tak těšila na cestu!
Když jsem dorazila do DC na Union Station, málem mi z toho městského hukotu praskla hlava a byla jsem chvíli totálně paralyzovaná…až teď mi dochází, jak se mi za ten měsíc zostřily smysly…začínám ovšem kromě výhod vnímat i nevýhody tohoto posunu.
Chtěla jsem sice nakoupit pár věcí, ale do obchodu jsem prostě nemohla ani nakouknout…příliš mnoho světla, hluku, lidí, pachů…pardón, žádný suverény ani vánoční dárky nevezu…ale já na to organizované obdarovávání stejně nikdy moc nebyla…
Energie tohohle města mě neoslovila příliš pozitivně. Je to tu na mě takové šedivé, armádní, mocenské…a tak jsem se rozhodla, že přeskočím turistiku a radši vyrazím rovnou na letiště…ve vagónu metra mě překvapil koberec na zemi…věřte nevěřte, nedalo odhadnout, jak je starý…nevylučuju, že jsme tak na stejno…svět je podivuhodné místo.
Abych se trochu vzpamatovala, dala jsem si tu na letišti pivo značky Devil´s backbone…stálo osm doláčů a chutnalo jak saponát…vyvolalo to ve mně vzpomínku na Homera Simpsona lohnícího v hospodě u Vočka…
A jak hodnotím dnešní cestovní den? Před nějakou dobou jsem slyšela od jednoho malýho kloučka hlášku: „Ty jo, to bylo epický!“
Přidávám k tomu lehkou příchuť oblíbeného sarkasmu.
Za necelý dvě hoďky se vznesu do oblak směr Chicago, kde na mě čeká Airbnb pokojíček u Mary.
Držte mi palce, ať jde všechno hladce
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 30. – pozdrav z Chicaga
Něco vám povím…Praha je taaak krásná!
A první sklenka vína po měsíci není nikdy od věci… chutná líp než ten pivní saponát včera… fakt že jo
Enjoy life!
A zítra už doma…
ADEL
ZNOVUZROZENÍ — den 31. – doma
Každý konec je začátkem něčeho nového a každým začátkem něco končí.
Když jsem přistávala v sobotu ráno na letišti, už z výšky mě něžně vítaly sněhové krajky.
Jako by říkaly: „Vítej doma.“
Krásný závěr roku,
ADEL