Tuto větu pravidelně slýchám z různých stran…pamatuji si dokonce, jak jsem jí ještě před několika lety sama vyslovovala…s pocitem, že potřebuji nutně znát konkrétní odpověď…protože jinak nemohu plně žít a naplnit svůj potenciál…Ve skutečnosti to ale bylo jednoduché…svůj potenciál jsem nemohla naplnit proto, že jsem víc myslela, než žila…ta samotná otázka toho byla tím nejpříkladnějším výplodem! 
…no a právě proto, že jsem tak moc myslela a hledala odpovědi, jsem nemohla plně žít..a tu odpověď najít…vždyť kdo by při všem tom přemýšlení zvládnul ještě něco dělat a hluboce vnímat? Víte, kolik myšlení spotřebovává energie? Uf!!!
Zeptejte se sami sebe: Je možné plně žít a prožívat, když jsme více v mysli, než v těle? Je možné čerpat ze své moudrosti a celistvosti? Je možné se plně uvolnit a být v kontaktu s duší, nikoliv s egem?
Vězte, že pokud se na otázku svého poslání stále ještě ptáte, je to známkou, že žijete pod převažujícím velením své mysli…ale ta není nikdy v přítomnosti…přehrává vám ohrané pásky…dokolečka dokola…okolo sto la la la…
Jak tedy chcete spoluvytvářet?
Jak chcet doopravdy žít a naplňovat své poslání, ať už je jakékoliv?
Jak se chcete učit, když jste zaměstnáni svými myšlenkami na to co bylo či bude, ale uniká vám, co se děje právě teď?
Často si v posledních týdnech vybavuji svou oblíbenou kartu, která říká: „Příležitost dosáhnout osvícení se neustále nachází před špičkami Tvých chodidel.“
Vždyť je to tak jasné…už to vidíte, slyšíte, cítíte?
Dovedete si představit, že se jednou už nebudete potřebovat ptát? Že zjistíte, že odpověď na tuto otázku nemůžete získat pomocí své mysli, protože je třeba ji žít…všemi svými smysly a s hlubokou jemností u toho dýchat, cítit ji?
Co raději přestat vstupovat neustále do té stejné slepé uličky…i když i ona má bezesporu své výhody…na další chvíli v ní můžeme skutečné žití ještě oddálit a možná se tak vyhneme nějakému bolestivému uvědomění či zážitku…
Slepé uličky jsou relativně bezpečné… jejich jediné nebezpečí tkví v tom, že jsou slepé 
🙂 …na druhou stranu v každé bolesti je ukrytý poklad stejně, jako v radosti…
Te Kaha řekl, že mysl (intelekt) je ženského rodu…a ženská vás dokáže vždycky oblbnout…
Pamatujme na to! A to myslím i jako upomínku pro sebe, protože mysl mě v posledních týdnech oblbla zcela dokonale…se vší podmanivou rafinovaností, která k tomu patří. Stačilo na chvíli ztratit bdělost a bylo to jako lousknutím prstu…
Jsme na jedný lodi.
A teď jdem něco dělat, no ne? Ne nadarmo jsme pro život tady na Zemi dostali tělo
ADEL
P.S. pokud vás tato odpověď na téma hledání poslání neuspokojila, nezoufejte. I kdybych vám odpověděla zcela konkrétně, vězte, že mysl by si našla nějakou jinou, životně důležitou a palčivou otázku…a mohli bychom začít hezky pěkně zase od začátku…no prostě je to úplně jedno 😀
Photo by Kamal, Raja Ampat 2016