Když jsme byli v Alpách, konečně nastal ten vzácný okamžik…měla jsem chvíli jen pro sebe. Maminkám malých miminek asi nemusím říkat, jak drahocenný takový okamžik je 🙂

Rozhodla jsem se, že si dám vanu. Do vody jsem si přidala kapku Gerania, poslouchala jsem zvuk vody tekoucí z kohoutku naplňujícího vanu, zavřela jsem si oči…

Najednou se to stalo…spustilo se dýchání…a začal můj neplánovaný alpský dýchánek…který jsem tolik potřebovala…a přitom toho bylo už tak moc, že jsem se mu nějakým způsobem bránila…

Jak tak ležím ve vodě a dýchám, cítím velké množství tíhy na hrudi.
Úplně černá voda, která se s nádechem nabírá do kbelíku a s výdechem
vylívá ven z mého těla…směřuje do hlubin Země…nejdřív je kbelík
opravdu hodně těžký, až mi z toho není dobře…ale já pokračuji…už
vím, že je třeba překonat prvotní odpor…je to slušný nános. Postupně
je lehčeji a lehčeji a já cítím, že do hrudníku se místo tíhy vrací více
radosti a lehkosti. Opět vnímám tu krásně zářivě limetkově zelenkavou
barvu, která prosvítá okolo mého těla. Vzpomínkami se vracím do
Ameriky…

“To musím dělat častěji!” říkám si…a druhý hlas hned dodává: “A kdy jako? Buď se staráš o Běličku, nebo o nutný chod domácnosti a nebo pracuješ…” Je jasné, že takhle to nejde. Resp. jde, ale nechci. Není to správné a není to ono, to je jasné…

Zakrývám si dlaněmi oči, které jsou i tak zavřené. A vidím totální tmu,
která je…nádherně černá, sametová, nekonečná…nejčernější z černých,
co jsem kdy viděla.

Jak se tak rozhlížím, začínají prosvítat
hvězdičky, hvězdy, snad celé galaxie, nekonečný prostor posetý
světýlky…jsem jedním z nich a zároveň tím vším…díky tomuto prožitku
nastává změna vnímání, znovu-propojení s podstatou mé existence, s mým
domovem, klid…vždyť tenhle obraz – prožitek už přeci dávno
znám…míváte ho občas při dýcháncích i vy 🙂

Druhý den poté jdeme okolo krásného modravého potoka. I když je voda pěkně studená, bez zaváhání tam skáču..

Ano, je to tak. V posledních měsících jsem měla pro sebe opravdu
pramálo času. A dýchánky, které proběhly, byly velice intenzivní… a
pro vlastní očistu času pramálo.

Poslouchám volání duše a dočasně zastavuji příjem nových klientů na Cestu metamorfózy s dechem. Všechny již domluvené termíny a běžící série platí… a já na nich i díky tomuto kroku budu ve své síle…

Moc se těším na ČAS PRO SEBE…

Jen tak mohu skutečně BÝT i pro svého manžela, pro Běličku, rodinu, přátelé, pro vás…

Krásný den a najděte si taky chvilku…

Tolik se to vyplatí.

ADEL

P.S. už vím, co mi přineslo mé “nové” příjmení