Tak tedy...ohlédnutí...narozeninový den jsem si užila v poklidné radosti. Těšila jsem se z hraní s Běličkou (momentálně ráda vyndavá ze skříně potápěčské hodinky a chodí s nima po bytě, tak jsem jí pořídila odpovídající outfit), z pozornosti svého muže a lahodné večeře dovezené domů z Pastvy, a taky jak jinak, co lepšího na narozeniny než dát dýchánek osobě, která sama podporuje další duše na cestě životem. No a slovo dalo slovo a rovnou se k nám chystá p...
Jdu lesíkem a pozoruji, jak příroda umí velkolepě oslavovat konec jednoho období a začátek jiného. Kolik barvy a krásy lze vložit do toho, když něco umírá...a rodí se nové. Jak vznešeně se prolínají oba světy, které jsou jedním, jak každý konec je i novým začátkem...tak, aby se jednoho dne stal opět koncem, ke kterému od svého počátku nezastavitelně směřuje...
Když z mých úst nedávno vyšla při dýchánku věta "Neumírej, naroď se...", netušila jsem,...
Jak jsem si tuhle libovala, že jsem opět v proudu, tak jsem ještě netušila, že ten proud mě zatáhe do pěknýho vodopádu...a nebo že ten proud bude možná tak trochu elektrický? Ani nevím, je možný, že to je něco mezi tím...dnes proto místo zenovýho poselství několik tragikomických útržků z deníku šílené matky...
DEN PRVNÍ - pátek, bláznů svátek Před odjezdem na víkend, když už máme sbalený celý cirkus, zjišťuju, že některá místa v bytě typu Běliččina ...
Ležím v posteli a dívám se, jak vedle mě spokojeně oddychuje Bělička.
V okamžiku, kdy se ze spánku zlehounka usměje, jako by se rozsvítil
celý svět. Jsem opět v proudu života...
Jen pár nejbližších ví, že jsem v posledních dvou měsících byla poněkud zaseknutá. A to doslova.
Prvním signálem blížícího se záseku bylo, když jsem si nějakou dobu po porodu všimla, že když si sednu, cítím, jako bych měla posunutou kostrč.
POROD PROSTĚ POHNE CELÝM ...
Když jsme byli v Alpách, konečně nastal ten vzácný okamžik...měla jsem chvíli jen pro sebe. Maminkám malých miminek asi nemusím říkat, jak drahocenný takový okamžik je :)
Rozhodla jsem se, že si dám vanu. Do vody jsem si přidala kapku Gerania, poslouchala jsem zvuk vody tekoucí z kohoutku naplňujícího vanu, zavřela jsem si oči...
Najednou se to stalo...spustilo se dýchání...a začal můj neplánovaný alpský dýchánek...který jsem tolik potřebovala.....
