Jednou uprostřed noci, bylo to tuším někdy v roce 2013, jsem se náhle probudila s pocitem, že si něco musím nutně zapsat. Jen jsem nevěděla co. A tak jsem vzala zápisník a tužku. Po chvilce ke mně už doléhala slova, která jsem začala zapisovat. Stala jsem se pozorným posluchačem, před jehož zraky tužka na papíře vytvářela příběh, ze kterého se mi tají dech i při pouhé vzpomínce. Ten příběh měl zcela jasný obraz, který šlo zachytit snad všemi smysly. Příběh, který vyvolával emoce a předával poselství. Pro všechny z vás, které se ve víle poznáváte, pro ty z vás, kteří i v noci pečujete o klid duší, pro ty z vás, kteří se přátelíte s živly… přijměte mé srdečné pozvání k tanci.

Ze srdce ADEL

VÍLA

Víla tančící temnou nocí

V kapkách deště s odrazy hvězd

A klid je cítit v jejích krocích

Větrem a oblaky nechá se nést

Kam povede cesta, když srdce se chvěje

Zimou, ze které modrají rty

A přec pohledem led rozehřeje

Když světlo jí v očích zasvítí

Oblečená do snů všech čistých duší

Pokojně spících tam, kde není čas

Si v tichosti beze slov písně pěje

A duším zní do snů ten jemný hlas

Už vlasy má promoklé

A přec stále tančí

Zas větrem a oblaky nechá se nést

Víla tančící temnou nocí

Svým zpěvem pomáhá duším kvést