„Měla jsem pocit, že jsem nekonečná, jako bych existovala odjakživa a měla existovat navždy, bez začátku a bez konce. Naplňovalo mě vědomí, že jsem jednoduše úžasná!
Jak to, že jsem si toho nikdy dřív nevšimla?
Proč jsem na sebe byla vždycky tak tvrdá? Proč jsem si vždycky všechno tak vyčítala a proč jsem se vždycky za všechno tak trestala? Proč jsem vždycky samu sebe opouštěla? Proč jsem se sama sebe nikdy nezastala a neukázala světu krásu své vlastní duše? Proč jsem vždycky potlačovala vlastní inteligenci a kreativitu, jen abych potěšila ostatní? Zradila jsem samu sebe pokaždé, když jsem řekla ano, ale mínila ne! Proč jsem znásilňovala samu sebe tím, že jsem se stále snažila získat souhlas ostatních, že smím být sama sebou? Proč jsem nenásledovala své překrásné srdce a neříkala svou vlastní pravdu? Proč si tohle všechno neuvědomujeme, když jsme ve svých fyzických tělech? Jak to, že jsem nikdy nevěděla, že na sebe nemáme být tak tvrdí?
Pořád jsem cítila, jak mě obklopuje moře bezpodmínečné lásky a bezvýhradného přijetí. Mohla jsem se na sebe podívat novýma očima a viděla jsem, že jsem krásná vesmírná bytost. Chápala jsem, že už samotná skutečnost, že existuji, mi dává právo na tuto láskuplnou úctu a právo nebýt souzena. Nemusela jsem dělat nic konkrétního. Zasloužila jsem si být milována prostě jen proto, že EXISTUJI, nic víc a nic míň.“ — úryvek z knížky Musela jsem zemřít od Anity Moorjani…jak hluboké poselství, ke kterému, jak moudře Anita podotýká, není potřeba zažít NDE (zkušenost blízkou smrti)…
Slyšte volání své duše…
JÁ JSEM
I K SOBĚ JEMNÁ A VLÍDNÁ
S RESPEKTEM K ŽIVOTU
UČÍM SE KAŽDÝM MOMENTEM
SPOJENÁ SE SVOU ESENCÍ
OBJEVUJI SVOU CESTU V NEKONEČNU
S ÚŽASEM
OTEVÍRÁM KRÁSU SVÉ DUŠE SVĚTU
UŽ PŘIJÍMÁM SVOU JEDINEČNOST
A KREATIVITU NECHÁM PROUDIT VEN
MÉ SRDCE JE TEN NEJVĚRNĚJŠÍ KOMPAS
JEHO INTELIGENCI NASLOUCHÁM DEN CO DEN
SVOU HLUBOKOU PRAVDU VYJADŘUJI ČINY
S LÁSKOU, ÚCTOU A RESPEKTEM
TĚŠÍM SE ZE SVÉHO SVĚTLA
A SNÍM SI SVŮJ ŽIVOUCÍ SEN
V ČISTOTĚ VYŠŠÍHO ZÁMĚRU
TADY A TEĎ
JÁ JSEM.
s láskou
ADEL