Pravidelně se na mne při individuální práci obracíte s tím, že život je příliš hektický, že máte málo času, že nestíháte vše, co byste si přáli. Toto provází nedostatek energie, chybějící životní rovnováha, která někdy hraničí s vyčerpáním. Je to stav, který přirozeně vybízí k hledání rychlého řešení a návodů a často bývá spojen s tendencí ještě víc přemýšlet, ještě víc toho dělat, ještě víc chtít.
Zastavme se na chvilku…
„Naše tragédie spočívá v tom, že se náš životní rytmus již neřídí tepem srdce, nýbrž podle zuřivých otáček turbíny, jejíž rychlost se den ode dne zvyšuje.“ — Georges Bernanos
Každý den, který máme možnost v tomto životě prožít, pro nás skýtá obrovský dar – 86 400 sekund času. A každý den znovu a znovu dostáváme šanci vytvořit svůj záměr, jak si s tímto kapitálem přejeme naložit.
Je tedy na místě říkat: “ Když já nemám čas!“ ?
Když jedeme ve svém životě rychlostí Pendolina – 230km/hod, je to závratná rychlost, až se nám z toho zrychlí dech. Je to rychlost, která pro naše buňky není přirozená. Z bodu A se do bodu B dostaneme rychleji, než se jeden naděje. To je samo o sobě fascinující, ale my jsme si v té rychlosti ani nevšimli rozkvetlých álejí podél cesty…života, který se nám každým okamžikem ukazuje…ale nás více fascinovalo to, jak velkolepé věci je člověk schopen vybudovat. Stáváme se otrokem technologií a svých vlastních vynálezů a vymožeností, aniž bychom si toho všimli… jak taky, když ve své mysli už jsme stejně v bodě C.
Čteme rychlé články, jíme rychlá jídla, hledáme rychlá řešení, jak dosáhnout rovnováhy a načerpat energii.
Ale jak rychle skládáme kamínek na kamínek, když chceme vytvořit rovnováhu? A jaké podmínky si potřebujeme nastavit, abychom se na celý proces koncentrovali a věnovali pozornost tomu důležitému?
Rovnováhu vnímám jako stav, kdy se věci nedějí příliš rychle, ale ani příliš pomalu. Neděje se jich příliš mnoho, ale ani příliš málo. Naše mysl není ani příliš v budoucnosti, ale ani v minulosti. Nejme ani příliš v hmotě, ani příliš ve spiritu.
Jsme ve svém středu, v jasném záměru. V srdci…sídle duše, v přítomnosti, v pravdě. Jsme vším a ničím zároveň, jedním i celkem.
Je možné mít nedostatek energie, když sami energií jsme?
ADEL