Ležím v posteli a dívám se, jak vedle mě spokojeně oddychuje Bělička.
V okamžiku, kdy se ze spánku zlehounka usměje, jako by se rozsvítil
celý svět. Jsem opět v proudu života…

Jen pár nejbližších ví, že jsem v posledních dvou měsících byla poněkud zaseknutá. A to doslova.

Prvním signálem blížícího se záseku bylo, když jsem si nějakou dobu po porodu všimla, že když si sednu, cítím, jako bych měla posunutou kostrč.

POROD PROSTĚ POHNE CELÝM RODEM. (jedním z témat, která se ke kostrči vztahují)

Přeci jen i když porod je přirozený proces, jak hezky vtipně připomenul P. Liška v novém klipu na téma přirozeného porodu, k čůrání bych ho z mnoha důvodů nepřirovnávala.

Pro ženu je to na fyzické i duchovní úrovni v životě jeden ze zlomových okamžiků, který otevírá bránu k vlastnímu znovu-zrození, a to se všemi svými důsledky. Proto jsem si řekla, že tomu dám čas, i když racionálně jsem měla tendenci začít to hned nějak řešit.

O pár měsíců později, když jsem se ráno skláněla pro Běličku do postýlky, jsem se najednou nemohla zvednout. To pro mě byla jasná pozvánka k ponoření se…

POKUD SE CHCEŠ DOOPRAVDY PONOŘIT, JE NUTNÉ, ABY SE HLADINA NAD TEBOU UZAVŘELA

Je třeba užít si svůj kokón…a i když jsem to zprvu úplně nechápala, hladina, která byla rozčeřená po mocném kopu se uklidnila a skutečně uzavřela…co bylo rozběhlé ze dřívějška, to běželo, nového jsem nezačínala…prostě to nešlo…život mi dal stopku…byla jsem zanořená…

Přestala jsem vypisovat (nové) workshopy a nálada najednou nebyla ani na staro-nová setkávání a protkávání.

Setrvávala jsem v okamžiku nehybnosti, někdy také ve chvílích, kdy zmizí i vlastní dech…

Přestala jsem tančit…

I přesto všechno jsem prožívala příjemné okamžiky radosti a štěstí…jen něco na mě neúprosně volalo z hlubin… pravidelně se to ozývalo…

Jak později krásně popsal fyzioterapeut, má zablokovaná pánev v návaznosti na zbytek těla zůstala v pozici, kdy jsem nakročila, ale díky blokaci nebylo fyzicky možné krok dokončit. Určitě si vzpomenete na princip dokončených tvarů…

KDYŽ NEMŮŽEŠ DOKONČIT JEDEN KROK, TAK TO FAKT NEROZCHODÍŠ

Postupem času mi došlo, že v sobě nesu již po generace předávané přesvědčení, že mateřství je dřina. Že pro něj musím obětovat sama sebe. Vzdát se naplnění v jiných oblastech. Jinak totiž nebudu dobrou matkou.

I když jsem racionálně věděla, že to tak není, toto bylo stále hluboce zakořeněno…

A tak teprve když jsem se rozhodla, že nebudu dále následovat tyto staré vzorce (včetně toho, že člověk si musí pomoci vždycky sám), objednala jsem se k andělskému fyzioterapeutovi.

Velice mi v celém procesu pomohl dech a na samotné terapii už to šlo ráz naráz.

Je po “problému”.

A víte co?

I ZDÁNLIVÁ DŘINA SE DÁ ZVLÁDNOUT S LEHKOSTÍ.
I TĚŽKOST OBSAHUJE JISKRU LEHKOSTI.
A ČAS? TEN JE V TĚCHTO PŘÍPADECH OPRAVDU RELATIVNÍ.

Jsem znovu v proudu. A cítím soulad rodu.

Krok je dokončen a přichází nový.

Dosedá slibovaný workshop Na vlnách Vody a Dechu a od října otevírám prostor pro jednu duši, která si přeje vstoupit do procesu Individuální cesty metamorfózy s dechovou terapií Znovuzrození.

V případě zájmu piště, ráda odpovím přístě 🙂

Příjemné plutí.

ADEL