Bylo nebylo, ale spíš bylo. Ani nevím jak se to stalo, do mého života vstoupili dva přátelé. Byla jsem tehdy ještě hóóódně malinká. Jeden se jmenoval Samo a druhý SeTo a já měla pocit, že se skvěle doplňujeme. Skoro bych až řekla, že jsme tvořili hvězdný tým.
Oba dva byli od samého začátku velice sympatičtí a protože přišli na doporučení, rychle si získali mou důvěru. V jejich přítomnosti se život zdál tak nějak jednodušší, lehčí. Moc se mi to líbilo.
Samo i SeTo byli také velice obětaví. Dokázali mě vytáhnout z kdejaké šlamastyky a když na to přišlo, nenechali mě v blamáži. Vždy pohotově přispěchali s pomocnou rukou a převzali zodpovědnost za to, co se právě stalo. Uplynul nějaký ten čas, já jsem vyrostla a mí dávní přátelé přes horu všech myšlenek a povinností upadli do zapomnění.
Jaké to bylo překvapení, když najednou znovu začali klepat na mé dveře!
Třeba tenkrát, když jsem upustila pracovní počítač. Na zemi se nacházelo několik součástek a přijít na to, kam patřily se mi zdálo ještě těžší, než složit dohromady Rubikovu kostku.
Kolegyně na IT oddělení (ano, i v IT pracují ženy ) se mě tehdy zeptala: “Jak se Ti to proboha povedlo?”. Pomoc přispěchala dřív, než jsem se stihla nadechnout a už jsem jen ze svých úst slyšela tu úžasnou odpověď: “Prostě SeTo rozbilo!” Nastala chvíle ticha a chápavé pokývnutí hlavou. Výborně, tak to bychom měli vyřešeno.
Když zrovna nebyl k dispozici SeTo, zachránil to Samo. Každý byli expertem na jinou oblast a když bylo nejhůř, přispěchali na pomoc i v tandemu. „Samo SeTo stalo!“ Nebylo snad na první pohled patrné, že jinak to snad ani nemohlo být? Velice jsem se tomu podivovala…
Byl to až jeden moudrý muž, který mě upozornil na tyhle dva výtečníky.
A protože rádá podporuji – sdílím a propojuji, rozhodla jsem se předat štafetu dál – tady je, chytejte! A pošlete to dál.
Bydlí u Vás Samo a SeTo, nebo jste je už taky připravili o střechu nad hlavou a sem tam je se vší vlídností pozvete k sobě na návštěvu?
P.S. Pokud nyní marně přemýšlíte, jak jsem vyplodila tento článek, odpověď je jednoduchá: “To Samo!” Síla slov je fascinující! 🙂
ADEL